Rekonstrukce stanice metra Florenc na věčné časy

V roce 2018 jsem musel ze zdravotních důvodů opeustit mé milované zaměstnání v IT a přestěhoval se zpět do malé rodné vísky na Vysočině. A za mým rodným domem, kde jsem odmalička bydlel a nyní opět přebývám vždy bývalo pole zdejšího státního statku. Po jeho zrušení v nových dobách je tam stále zemědělské pole, ale už ve vlastnictví někoho z okolních farmářů.
Ještě v roce 2020 jsem tam chodil trhat dozrávající hrách. Poté se pole sklidilo , pozemek prý koupil nějaký developer a v brzké době na něm začaly vyrůstat jednopatrové RD . Je jich tam cca 10. Dlouho byly prázdné, prý z důvodů vysoké ceny, ale i tak se brzy začaly postupně osidlovat. Většinou mladými dvojicemi a mladými rodinami. .
Dnes, v roce 2025 už v nich ve všech asi kromě jednoho cca 2 roky bydlí lidé. V jednom z nich mladá rodina čeká už druhé dítě. Obě počali tito mladí manželé až v tomto novém domě.

A proč to píši?

Inu, protože v tom samém roce, kdy jsem se já stěhoval, tj. 2018, jsem registroval i počínající rekonstrukci stanice metra Florenc s přístupem z autobusového nádraží. A tu já vzhledem k bydlišti na Vysočině a cestám do Prahy hojně využívám, jelikož mi autobus jede přímým spojem nebo s max. jedním přestupem s dostatečným časem na přestup. Vlakem s 3–4 přestupy a intervalem mezi spoji 30–40 minut a častými zpožděními vlaků bych asi někde zůstal viset, a to nechci riskovat. Od té doby tedy cca 1–2x ročně jezdím do Prahy ke svým stávajícím lékařům, kardio a na oční, což jsou mé zdravotní vady, které mě i uvrhly do ID. Horší je to se zrakem, neboť bez očí je fakt život hoooodně komplikovaný, zvlášť se všemi těmi opravami chodníků apod. To je často i o zlomeninu čehokoli. A po příjezdu na Florenc mě vždy čeká situace podobná školnímu brannému cvičení, kterému se tehdy říkalo „O partyzánský samopal“, ale náplní bylo to, co vždy absolvuji po příjezdu do Prahy.
Člověk se musí zorientovat, kde je, jak se dostane tam, kam chce a potřebuje, kdy, jakým spojem (a to je z minulé doby známé, jenže ony se stále mění). Musíte zkontrolovat všechny viditelné překážky a vyhodnotit jejich schůdnost či jak se jim vyhnout. Poté člověka čeká nějaké bloudění a hledání schůdné cesty, hledání několikrát přemístěných zastávek atd. Jen ta buzola v ruce chybí. No zážitek je to, rád bych napsal, že neopakovatelný. Bohužel se ale při každém příjezdu i odjezdu opakuje. Dokonce mě to naučilo jezdit taxíky, což je hodně nákladné, zvlášť pro člověka v ID, ale zas je jistota, že včas dorazím, kam musím. Dokud jsem totiž spoléhal na Hřibovu MHD, musel jsem se z důvodu prošvihnutí času kontroly u lékaře několikrát přeobjednávat.

Těšil jsem se po tolika letech na novou zastávku celou ze zlata. Musela být ze zlata, když jinde za tu dobu postavili celou čtvrť a někde i celé město, ne? Ale kdepak! Ani ve zprávě o avizovaném dokončení a otevření té jediné možnosti vstupu do metra není nic takového zmíněno. Ještě dnes, tj. říjen 2025, je vše po starém a hotové zdaleka nic není. Stanice bude asi nejen ze zlata, ale vysázená diamanty odshora dolů a zleva doprava.

Nebo co tam páně Hřib plánuje ? Možná se jen inspiroval délkou sporu Babišova Čapiho hnizda, které mu tak leží v žaludku. Nebo starým a okřídlným socislistickým jeslem „Se Sovětským svazem na věčné časy“ . No, ať tak či tak, je rekonstrukce asi taky navěky 🙁

… Inu Piráti, sliby chyby a na co sáhnou …to zku*ví.