Velmi podrobný ( delší ) popis mého profesního růstu v oboru v IT

Jak si můžete přečíst v mém životopisu, vystudoval jsem SPŠ strojní, obor technologie. Součástí výuky byl už tehdy předmět „Automatizace a výpočetní technika“. Ten kromě výuky různých forem automatizace výrobních procesů zahrnoval i praxi na tehdejších počítačích (mysím Slušovické výroby) model IQ151 . Programy se nahrávaly do počítače ještě z magnetofonové kazety a při nahrávání programu do paměti počítače to vydávalo stejné nebo podobné zvuky jako mnohem později používaný klasický modem při navazování spojení k internetu.
Pan profesor nás tehdy učil programovat v jednoduchém jazyce „KAREL“. Avšak ne příliš úspěšně, protože tím stylem výuky (asi nejen) ve mně spíše vzbudil k počítačům nenávist než náklonnost. Celé to zmiňuji vlastně jako zajímavost v kontrastu s mým budoucím povoláním a smyslem existence, kdy tehdejší a pozdější vztah jsou vlastně úplné protiklady.

Přibližně pět let poté, co jsem už po vojně pracoval v mém prvním zaměstnání jako technolog, dorazily do kanceláře místo klasických psacích strojů nové počítače s procesory Intel 286, později upgradované na 386 s taktem asi 20 MHz. Nevím už přesně, kolik měly RAM (asi 1 MB), 40 MB pevný disk a 5,25″ disketovou mechaniku, a také jehličkovou tiskárnu Epson nebo Star.
Jak jsem již psal, nijak mě to nepřitahovalo. Navíc byly tyto sestavy určeny především kolegyním, které dosud psaly materiálové rozpisky k výrobnímu postupu na psacích strojích. VT jim měla s pomoci usnadnit psaní rozpisek s kopiemi do té doby přes průklepové papíry. Výroba po ukončení dodávek převážně do tehdejšího SSSR stagnovala, práce bylo málo a plat jsme brali spíše za docházku než za skutečnou práci. Já jsem si většinou četl noviny nebo luštil křížovky. A přesto že počítač stál na sousedním stole asi metr ode mě, chodila na něj jen kolegyně ze sousední kanceláře, protože ji u nich zas jiná kolegyně k počítači nepustila. Hrála klasický Tetris, Blocks a Prince of Persia I. Zpočátku mě to moc nezajímalo, ale postupem času a kvůli nudě jsem si jednoho dne sedl a nechal si to pustit.
„Ano! Neuměl jsem to ani spustit a asi dva týdny jsem chodil prosit tu kolegyni, aby mi počítač a tu hru pustila. 🙂 „
Samozřejmě netrvalo dlouho a naučil jsem se to hrát pravidelně. Nejen Prince of Persia, ale i další hry, které mi nosil a ukázal, jak je nahrávat z disket do počítače kolega z jiného oddělení. Časem jsem si sám sháněl, nahrával a dekomprimoval hry. Až po DOOM 1, který se šířil na asi třech disketách o kapacitě 1,44 MB. Než jsem se to vše naučil, několikrát jsem těmito soubory zaneřádil disk se systémovými soubory natolik, že jsem si to od tehdejšího správce pěkně odnesl, včetně zákazu k počítači ještě někdy v budoucnu sednout. Ani on, ani šéf oddělení však nebyli tak přísní. Šéf nám dokonce seděl za zády a fandil při hraní. Dodnes si pamatuji jeho větu u Wolfenstein 3D: „A dej mu, dokud je blbej.“ 🙂 Časem výkon počítače přestal stačit novým hrám, ale pro pracovní účely stačil stále a hardware zůstal stejný. Po překonání všech rekordů ve stávajících hrách jsem se začal zajímat i o další programy.

Začal jsem u T602, NC. M602, FoxPro 2.0 atd. a v DOS obsažený BASIC, který jsem se zařčal pomocí interní nápovědy učit programovat. Nakonec jsem pomocí toho BASICu naprogramoval jednoduchý prográmek, který nahradil v procesu kontroly materiálu jeden námi používaný výpočet, který jsme do té doby pracně smolili na papíru a kalkulačce a trvalo to celé cca 15min. Nu a mnou napsaný prográmek po spuštění a zadání hodnot zobrazil výsledek do nškolika vteřin. Získal jsem uznání a vděk kolegů a od šéfa krom pochvaly i nemalou finanční odměnu. A mě to začínalo bavit tak, že jsem učením se dalších a dalších věcí stal pomocníkem našeho správce IT a když se mu někam nechtělo jít řešit problémy, tak poslal mě. A já zjistil, že mě to hrozně baví. Řešit různorodé problémy s PC a učit se další a další programy a jiné doučásti.

Krátce na to jsme si domů pořídili PC (tehdy už Intel Pentium 90GHz, 4MB RAM, 60GB HDD atd., ale stále MSDOS 6.22 a Windows 3.11. Jenže brzy přišly Windows 95 a já začal souběžně s novými hrami zkoušet i další nové aplikace a pomalu koukat po jiném zaměstnání v oboru počítačů. Dokonce jsem s počínajícím internetem chodil do jednoho hotelu poblíž bydliště , který jej v recepci krom svých hostů nabízel i veřejnosti za asi 50,-/hodinu a já toho po večerech o víkendech hojně využíval. A průběžně jsem i začal hledat inzeráty s nabídkou této práce a obcházel různé počítačové firmy. I když dost neúspěšně. Až do doby, kdy jsem kvůli jedné životní změně chtěl učinit jistou změnu a vše vzdát a odstěhovat se zpět na Vysočinu. A tehdy přišla nabídka z jedné ostravské IT firmy s celostátní působností, výrobou vlastních PC atd., že se jim uvolnilo místo a zda stále platí můj zájem. Váhal jsem, protože jsem byl již rozhodnutý se ze stávajícího působiště odstěhovat a začít jinde, ale nakonec jsem rozhodnutí přehodnotil, nabídku přijal a v Hradci Králové zůstal.

Jak jsem poznal na místě, nebylo to přesně to, co jsem chtěl. Volné místo bylo na pozici obchodníka, nikoli technika. Takže místo technických úkonů jsem se učil parametry produktů a jejich použití, skladové hospodářství, obchodní a finanční dovednosti, ale hlavně komunikaci s lidmi. Ať už s dodaveteli, tak se zákazníky. Ztratil jsem do té doby silný ostych a naučil se odhadovat lidi podle chování a využít toho. Samozřejmě i díky mnoha tématicky zaměřeným školením.. Ze zakřiknutého a tichého introverta se stával během pracovní doby hlasitý extrovert. A technické oddělení jsem měl hned ve vedlejší místnosti a celkem brzo jsem získal takové znalosti a dovednosti v obchodní činnosti, že mi to dovolovalo ve volných chvilkách zaběhnout ke kolegům a mnohé odkoukat a naučit se. Časem to dospělo tak daleko, že jsem vlastně pracoval napůl v obchodě i servisu. Získával jsem rychle takové znalosti a rutinu, že jsem s nonstop konektivitou k internetu začal i programovat svoje webstránky o zařízeních PDA (Palm, Jornada, Ipaq, Psion), které mě hodně bavily a pomalu se rozšiřujících mobilních telefonech, speciálně pak o modelech značky Nokia. Na počítačích tehdy byly aktuální Windows 2000 a Windows ME a začínaly se hojně prodávat 56kbps modemy a připojení k internetu, které už jsem jako poloviční technik jezdil instalovat zákazníkům široko daleko.
Firma tou dobou začala získávat lukrativní velké zákazníky pro outsourcingové služby a prodej naopak s nabídkami VT zařízeni v běžných supermarketech zkomíral. Když tedy vedoucí naší pobočky řešil dilema zda přijmout nové posily na servisní projekty tak se rozhodl, že využije mých znalostí a namísto zaškolování nového člověka mě přesunul na servis pro tyto velké zákazníky a na obchod přijal novou asistentku. Absolvoval jsem po mnoha obchodních školeních nyní spoustu dalších servisních technických. A společně s nimi i certifikáty takových výrobců a značek jako Dell, HP atd.. Získal jsem neobyčejně cenné zkušenosti v detekci a odstraňování problémů všemožných zařízení a systémů jako Oracle, SAP atd, které jsme instalovali na nově nasazovaný systém MS Windows XP při migracích starých OS na novější. V rámci mnoha projektů a různorodé činnosti jsem se naučil i sítě, výrobu UTP kabelů a mnohé další. Doma jsem pak soukromě začínal experimentovat s OS Linux (RedHat, Mandrake aj.) . Bohužel, v zaměstnání několik mých kolegů odešlo a jelikož jsem se vlastní zvídavostí naučil procesy a postupy všech cca 6 outsourcingových projektů a byl ochoten za chybějící kolegy občas zaskočit, tak jsem si na sebe nevědomky upletl bič. Po výmluvách kolegů, že neumí to či ono jsem skončil jako nonstop 24/7/365 technik s permanentní hotovostí. Byl jsem sice nadstadartně ohodnocen vysokým platem, ale po čase i nesmírnou únavou až jsem se s liknavostí vedení v hledání nových posil rozhodl též skončit a jít jinam. I za cenu přechodu na nižší mzdu.

Našel jsem si místo v jedné pražské malé počítačové společnosti, která též vyráběla a prodávala PC nejen pod vlastní značkou, ale i další IT zařízení a to klasickým koncovým zákazníkům a firmám malé a střední velikosti. Zde jsem byl přijat jako technik na prodejně pro montáž těch vlastních PC a serverů a též opravy všeho, co zákazník vlastnil a přinesl. Využil jsem nabytých znalostí a získával i mnohé další zvláště pak ve výrobě PC a serverů,v jejich konfiguraci RAID polí a instalacich i správě serverových systémů a aplikací pro pracovní skupiny a velké domény. Od Windows XP se doba posunula až k Windows 10 a u serverů Windows SBS 2012, MS EXchange atd. Kromě toho jsem byl i vyškolen na servery a NB dalších značek jako Acer, Dell atd.a stal se i certifikovaným antivirovým specialistou produktů společnosti ESET Software. A opět po odchodu nebo odejití mých kolegů jsem krom práce servisního technika na prodejně byl nucen i vyjíždět a opět se začaly poskytovat outsourcingové služby. To přineslo spoustu nových znalostí i praktických zkušeností snad ze všech oborů IT se znalostí výroby nebo i instalace, konfigurace a správy snad všech produktů IT, všemožných OS rodiny Microsoftu včetně serverových aplikací a mnoho a mnoho dalších znalostí.

Jenže jsem postupně zs svou zvědavostí po nových znalostech a ochotou obětovat tomu i svůj osobní čas zase upadal do situace, ze které jsem předtím utekl. Zde jsem to však už nestihl. 🙁 Vysokým pracovním nasazením a nervovým vypětím se mi povedlo dosáhnout syndromu vyhoření a jelikož vedení a ani já jsme si toho nevšimli. Možná i vlivem toho, že narozdíl od předchozího zaměstnavatele tento mé pracovní nasazení nad rámec povinností nijak nekompenzoval došlo u mě ke vědomému zhoršení kvality práce s touhou být vyhozen, jelikož na moje návrhy o ukončení prac.poměru nebylo slyšeno. Nakonec mi bylo vyhvěo tak, že mi byl po oznámení postupné ztráty zraku zkrácen pracovní poměr na poloviční úvazek. Samozřejmě i s platem a bez odměn. Po snížení mzdy jsem tedy kromě denní práce v IT začal v noci pracovat v gastro. A díky souběhu dvou zaměstnání jsem si krátce na to vysokým zatížením bez delšího odpočinu přivodil i srdeční selhání.
Po operaci a dlouhém léčení jsem od té doby jsem doma v inv.důchodu s kombinací chronické ICHS a aby toho nebylo málo, tak i s rozvinutým glaukomem. Během pracovní neschopnosti levé 70oko bohužel osleplo a na pravé zůstalo cca 70 procentní vísus. Naštěstí mi to stále umožňuje se vrátit k tvorbě www stránek a jiným koníčkům a činnostem viz.úvdoní stránka tohoto webu.

V závěru musím uvést, že jsem se svou snahou a získáním místa v IT naučil mnohé. Na obchodním místě komunikovat se zákazníky a lidmi jako takovými bez jakéhokoli ostychu a naučil se i díky mnoha školením dosáhnout svého s tím, aby zákazník zůstal v přesvědčení, že to tak chtěl on. Na servisu jsem se zdokonalil a naučil mnohé technické znalosti a neumím najít něco, co bych neznal či neuměl nebo se v brzké době nenaučil. . Ale samozřejmě jsem už také mnoho zapomněl. A ta moje zvídavost a zápal pro věc a činnost, která mě neskutečně bavila přinesla kromě pozitiv ve formě znalostí a zkušenností i pár negativ.
1, málokdo ocení Vaši snahu a ochotu se učit nové a nové věci. Spíše Vaší snahu a ochotu lidé a zvláště nadřízení často zneužijí a pak děláte vše bez nároku na odměnu či jiné ocenění. Berou to jako samozřejmost.
2, ten nesmírný zápřah na fyzický výkon Vás bez patřičného volna a odpočinku zničí. Tak se stalo mě, že mojí chutí něco nového umět, naučit se a poznat s ochotou a snahou vyjít všem vstříc došlo k totálnímu vyčerpání až ke kolapsu se srdečním selháním a trvalým poškozením srdce.

To je výčet a popis mé kariéry v IT. Od her jsem se dostal až k nesmírným znalostem. Naučil jsem se mnohé a nakonec teď zkouším zas programovat a využit v invalidním důchodu svých znalostí a předávat je pomocí různých způsobů dál. I když bych v omezené míře raději dál vykonával to co dříve. Jenže kvůli kombinaci postižení jsem asi bez šance. Takže o všech těch zkušennostech si cením nejvíce té poslední jediné – nikdo neocení, co vše jste pro druhé vykonali.
Myslete hlavně na sebe a své zdraví.